15.8. 2010
Ahoj,
předevčírem po poledni jsem se vydal autostopem do města Faro, kam měla přijet Johanka výletnice. Stopovalo se celkem bez problémů. Lidé, právě opouštějící místní rastafestival, byli přívětiví a otevření. Svezli mě do Lagose, z kterého jsem se kabrioletem dostal na dálniční benzinovou stanici. Ten milý pán pokračoval dále vlastní cestou na sever a mě popřál hodně štěstí. Nejdřív jsem myslel, že na benzínce nikoho nechytnu, ovšem asi již na pátý/šestý pokus se mi podařilo přemluvit německou rodinku vracející se z dovolené. Měl jsem štěstí- jejich cesta byla shodná s tou mou, a tak jsem se někdy kolem půl páté ocitl na letišti ve Faru. Faro je město velké přibližně jako Pardubice a jeho pobřeží je močálového charakteru. Na tuisty, zmožené dlouhou cestou, žádné pláže nečekají. Přístavní město- marina obehnaná kamenným nábřežím s palmami, malá pevnost s kostelem a radnicí asi, auta, obchody se vším a tak. Přespali jsme u tratě v trávě a dopoledním vlakem jsme se vydali do Albufeiry- vlak nás však vyhodil asi 6 km od města, což jsme, teda Johanka, nevěděla a v příšerným pařáku jsme se vydali k moři. Byla to na hovno cesta. V městě- samej turista, pláž-mraky turistů, horko. Něco jsme poobědvali, vykoupali se a vydali se na stopa. Ještě předtím jsem se po měsíci vysprchoval ve sladký vodě a přemách prosolený džíny. Stopem jsme se celkem rychle dostali k Viktorce do Sagrese, kde nás přivítal zbytek posádky. Posílám fotku, na které je Johana plující k Viktorce pro člun, abychom na něm odvezli bagáž na loď. Já jí ze břehu navigoval. Taky sépie, které jsem v noci chytil- byli moc dobré.
Ahoj přátelé,
20.7. jsme vypluli z Azorských ostrovů směr Lisabon. První dva,tři dny bylo krásné počasí, ovšem s každou mílí od břehu jsme pociťovali více a více oceánské klima. To je přibližně stejné jako na Šumavě na podzim- foukal silný vítr a bylo chladno. Nejspíše jsme vyrazili předčasně- vítr se po pár dnech stočil a foukal přibližně severovýchodní pasát a my jme nemohli plout přímým kursem na Lisabon. Naše loď, která je, jako každá plachetnice 16-17 století, stavěná hlavně na zadní vítr se příliš neměla k plutí proti větru, a tak nás vítr hnal chvílemi k marockému a chvílemi ke grónskému pobřeží. Naše šestičlenná posádka tudíž musela využít každého příznivého záchvěvu větru a pomalu hnát plavidlo na východ. V posádce jsem byl já, kapitán Petr, Luděk, Lenka, Martin a polský kamarád Arek. Hladem ani žízní jsme netrpěli naopak- občas se Neptun smiloval a na háček nám pověsil nějakou rybu (převážně Dorády). Přibližně ve dvou třetinách plavby začal konečně vát jakžtakž příznivý vítr a tak jsme naší loď, po 20 dnech na širém moři konečně ukotvili. Plán trasy se kvůli nepříznivému větru malinko změnil, a tak jsme dorazili místo do Lisabonu na úplně nejjižnější cíp Portugalska- 5mil od Svatého Vincence do maríny v přístavu Sagres. A ze Sagrese píšu tuto zprávu
Zdravím
Plavba po atlantiku:
Praha 16.7. 2010
Zítra odlétám na Azory, odkud popluji vstříc novým dobrodružstvím!
snad budu průběžně informovat i návštěvníky tohoto blogu
(hudba: L.Wronka; text: Vojtěch Valda; zpívá: Ewa Farná; album: Virtuální)
Ve světě co význam ztrácí
tak jak ho z nás každý znal
na dvojníka můžu hrát si
a samotná stát jen tiše opodál
vím je nenormální
být jen virtuální
refA:
Proč si psát dotyky mobilu vnímat jen
vždyť víš, další stovky vět nás nesblíží
proč mám, pocit vyznávat ímejlem
sám neuslyšíš co dál mě tíží
Pojď blíž, společně prolomíme hráz
nebudem dál si jen psát a psát
Pojď blíž na chvíli zastavíme čas
snáz pak usínám
Je to jenom naše vina
že jsme další obětí
co pomalu zapomíná
na kouzelné opravdové objetí
vím je nenormální
být jen virtuální
refA:
-//-
případ love umírá
pochybuju že mě aspoň trochu znáš
jak voním…
jak vypadám…
refA:
-//-
refB:
Proč si psát dotyky mobilu vnímat jen
vždyť víš, další stovky vět nás nesblíží
Proč mám, lásku vyznávat ímejlem
sám neuslyšíš co dál mě tíží
Pojď blíž překonej virtuální most
smajlíkem dál ti nemám co říct
pojď blíž, ucítíš mojí přítomnost
snáz mě pochopíš
(hudba: Šimon Prokop, album: Medúzy)
Na baru pod lampou kde můra krouží
sedává kluk který po jedné touží
touha ho hlodá a má ostré drápy
po každé sklence ho čím dál víc trápí
na krku křížek a v botě kamínek
v hlavě ho tíží na milion vzpomínek
jedna je slepá a druhá se třpytí
za každou pěknou si objedná pití
oheň už nezářil, přestával hřát
i brouci v trávě už šli dávno spát
využil chvíle a tak ji líbal
oheň pak dohořel špatně ho hlídal
ref:
hej pane vrchní dejte mi panáka
hlídat furt oheň mě opravdu neláká
vemte si se mnou, na oheň lije
a přece ve dvou se mnohem líp pije
vyjet si na loďce byl dobrej nápad
promiňte jako kýč dá se to chápat
možná jen vítr do plachet jim schází
aby se dostali k jezerní hrázi
ref:
hej pane vrchní já nemám rád loďky
dejte mi radši dvě velký vodky
a že jsem tu sám, tak vemte si jednu
a všechny lodě tak pošleme ke dnu
bylo to jak má být, docela príma
vzpomínáš kolik jsme vypili vína
užovka svlékla se na suché stráni
a do tmy zazněla dvě malá přání
ref:
hej pane vrchní mě neláká jiná
dejte mi radši sedmičku vína
a k tomu vínu to je mé přání
dejte mi chvilku, já počkám tu na ní