Rubrika 'Mořeplavba'
Ahoj,
píši z ostrova Martinique, je ráno a slunce příjemně pálí. 23.12. jsem spatřil pevninu a po 27 dnech na oceánu ucítil teplo karibské pláže. Byl to zvláštní pocit úlevy a radosti z pevniny, svěžího vzduchu a záplavy zelené vegetace. Přemýšlel jsem jak se asi cítili dávní mořeplavci, když poprvé spatřili zdejší břehy. Určitě se cítili podobně, jen je nevítali bílé stěžně kotvících plachetnic a nekličkovali mezi nastraženými rybářskými vršemi, ale mezi neoznačenými zrádnými mělčinami. 27 dní jsme byli obklopeni oceánem a to je dost dlouhá doba na to, aby člověk pocítil jeho sílu na vlastní kůži. Každý den zdánlivě stejná voda a stejná obloha, směr větru jako včera a jasné slunce jak před týdnem.
Člověk zrakem pevninu nepřivolá a za horizont nedohlédne. Stačí však málo a zví, že i oceán je krajina krásná s mnoha tvářemi. Vlny a hvězdy, měsíc a ryby, vítr a ptáci, barva vody a oblohy, mraky..Na Atlantiku jsme byli sami, někdy jsme i přes týden neviděli jinou loď. 2080 námořních mil je vzdálenost Le Marin na Martiniku od Mindela na Kapverdských ostrovech. Letadlem pár hodin, lodí ze 16. století pár týdnů a já nelituji jediného dne plavby.
Rybolov se nám dařil, ryby jsme pouštěli i zpět do moře, zbylé maso sušili, což slavilo velký úspěch. Jeden den nás na naší pouti doprovázely i dvě velryby, asi plejtváci. Měli jsme je doslova na dosah ruky, pouze rychlost lodi mi zabraňovala za nimi skočit a prohlédnout si je zblízka jako jiné ryby, které s námi pluly.
Martinik nás přivítal s otevřenou náručí. Další článek bude o Martiniku, Karibských ostrovech a o tom, proč už nejsem členem posádky Viktorie a snídám na Nový Rok kokos na břehu korálového útesu. Všem návštěvníkům mého blogu přeji v roce 2011 co nejvíce splněných snů.
Vojta
Zdravím,
po deseti dnech plavby jsme 30.10. zakotvili v Mindelu- nejvetším meste na ostrove Sao Vicente, ktery spolu s dalšími asi jedenécti ostrovy tvorí soustroví Zeleného Mysu (Cabo Verde). Tyto ostrovy jsou naší poslední zastávkou pred asi mesicní preplavbou Atlantského oceánu. Další zastávkou bude nekterý z karibských ostrovù, asi Martinique. Naše posádka nyní cítá pouze 4 námorníky. Ostatní opustili z rozlicných dùvodù Viktorku i Kapverdské ostrovy a vydali se dál svojí cestou. Trochu jsme s tím nepocítali a tudíž nás na ten Atlantik moc nezbylo, ale treba se ješte nekdo pridá a když ne, tak poplujem dál v této sestave.
Vcera jsem mel narozeniny. Dostal jsem nový foták od rodicù a nejaký místní rum od ostatních. Taky nový kartácek na zuby od Petra. I pres moje protesty, že jsem si k mému starému vypestoval citovou vazbu a že mu minulý mesíc prestaly padat štetiny, ho Petr nemilosrdne vyhodil z okna. Narozeninový den byl zdánlive jako každý jiný- 35°ve stínu, hodina španelštiny, hodina astronavigace, pozorování chaoticky se hemžících cernochù na brehu i ve vode, vyšetrovaní zmizelé houbicky na nádobí atd.,presto se stalo neco neocekávaného. Navecer jsem se pokoušel neúspešne chytat ryby, cehož si všiml lovící rybár a jakoby vedel, že mám narozeniny, hodil po me se slovy „just take it“ asi 60cm tunáka (asi tunáka). Krásný dárek. Nacpal jsem si do pusy povidlovou buchtu (narozeninový dort) a mrsknul jsem ho na pánev. Chutnal fantasticky. Taky jsme ulovili na nastraženou sít pod lodí malého žralocka, ale pustili jsme ho zpátky do more.
První týden na Kapverdech jsme pobyli v Mindelu, pak asi týden na opušteném ostrove Santa Luzia, kde bylo spousty ryb a nyní jsme asi týden v Tarrafalu na ostrove Sao Nicolau. Místní lidé jsou prívetiví, ale na belochy nejsou príliš zvyklí. Zkrátka tu žádní nežijí, jsou tu pouze pripluvší bílí jachtari.
Dny jsou bohaté na zážitky, a proto tento príspevek obohatím spíše více obrázky než slovy. Nevím, kdy se ozvu znova, a proto kdyby treba foukal na atlantiku slabý vítr, preji všem bohatého Ježíška a štastný Nový rok z šestnáct a pùlté rovnobezky severní šírky.
Vojta
Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek. Už je to nějaký ten pétek, co jsem nezaktualizoval tento web. Po nátlaku široké veřejnosti (rodiče) se tedy opět hlásím. Příspěvek píši z palubního počítače vyhrazeného pouze k navigačním účelům, doufam tedy, že mě nečeká pět ran devítiocasou kočkou, či protažení pod zarostlým kýlem. Je vedro,takže od připlutí na Kanáry se toho moc nového nestalo.
Ve zkratce: po připlutí na Grand Canarii jsme pobyli zhruba týden v Las Palmas, odtud jsme jeli na týdenní výlet na vedlejší ostrov Fuerte Ventura, z kterého jsme připluli zpět na Gran Canarii do městečka Argineguin na jihu ostrova. Zde nás opustili (odjeli do Čech) kapitán Ruda Krautschneider a plavčík Johanka P.(chce zůstat v anonymitě). Pod mým velením jsme po asi deseti dnech opustili Argineguin a přesunuli se do asi 10 námořních mil vzdáleného Moganu. Zde jsme 14 dní čekali na Petra a dalších sedm dní tu čekáme na Rudu, který má dnes přijet. Přijeli jsme sem tři, ale už je nás sedm a večer mají přijít další dva. Připojil se k nám Švýcar Chris, Španěl Pepe, Čech Chcípák (přezdívka) a vrátil se Petr, který nás opustil v Portugalsku.
Jednoho rána jsme já a Pepa podnikli výpravu ke skalám na loďce. Zde nás zastihla nezvykle velké vlna, loďku převrhla a mě utopila kameru. Stihli jsme zachránit hlavně sebe a to bylo v daný okamžik nejdůležitější. Lovíme hlavonoźce a zdejší český usedlík nám zpřístupnil svojí finku (ovocný sad), kde jsme si natrhali bedny avokád, mang, banánů, pomerančů, granátových jablek a citrónů. Vládne tu jiné ovzduší nežli v Čechách. Mogan je vesnice, po které se potulují vesničani bez konkretnějších cílů. Většinou moc nepracují, kouŕí hašiš z Maroka a nemají do čeho píchnout, zato moc rádi všemožně radí, a tak jsem se od jednoho zde žijícího Čecha nechal ukecat a přirazili jsme s Viktorkou k molu v rybářské části přístavu. Viktorka byla hned plná návštěv, což nám velice lichotilo. Vše bylo fajn, dokud jakási tajná „rada starších“ nerozhodla, že si máme sbalit saky paky a neprodleně vypadnout. S t´m jsem jako kapitán nepočítal (alibisticky jsem se chtěl vzdát zodpovědnosti vymanévrovat s viktorkou pozadu z mariny a nechat to na budoucího kapitána-jako na uvítanou) a musel jsem sám s Tomášem (Pepa byl zrovna v čudu) vyjet z pŕístavu. Byly to asi nejstresovější chvíle, které jsem zažil, ale s notnou dávkou štěstí se nám podařilo vyhnout se i protijedoucí feře a za Moganem v bezpečí Viktorii zakotvit.
Jsem plný rozličných zážitků, ale zdejšího klima už jsme se nabažili dost a chtěli bychom co nejdříve vyplout. Loď je od toho, aby plula a ne aby obrůstala řasama a mušlema v jedné zátoce. Příští stanice Cabo Verde (ostrovy Zeleného Mysu).
Vojta
9.9.2010
Zdravím,
v noci 4.9. z pátka na sobotu jsme připluli Viktorkou do Las Palmas- metropole Kanárských ostrovů. Plavba trvala sedm dní a byla příjemná a rychle ubíhala. Prakticky celou dobu nám foukal stálý pasát a my jsme pouze nastavili rejové plachty (to jsou ty velké obdélníkové, které se spouští ze stěžně dolů..) a na zadní vítr pluli vpřed. Jediný kdo si plavbu zprvu příliš neužíval byl Tomáš, kterého přepadla mořská nemoc. Já se pilně připravoval na španělské klima- učil jsem se jazyk, oholil se a tak.
Kotvíme v Las Palmas. Je tu nákladní přístav i přístav pro plachetnice, velká městská písečná plášť, pramálo turistů a domorodci slaví a slaví..každý den něco jiného. Zajímavé je vnitrozemí ostrova- na třídenním výletě jsme navštivili nejvyšší horu (cca1900m.n.m), trhali zralé ovoce (víno, broskev, banány..) a vůbec nic nám nescházelo. Někteří lidé tu dodnes žijí v jeskyních. Do zdejšího lávového kamene a sopečného prachu je pohodlné hloubit díry, a tak právě jeskyně jsou zde poměrně oblíbeným útočištěm před chladem i zimou. Byli jsme i na oslavách Nanebevzetí Panny Marie ve vnitrozemském městečku Teror- byly zde desetitisíce Španělů, kteří pili, slavili asi jako na Silvestra. Je to poutní město, a tak silnice z Las Palmas do něj byla pro dopravu uzavřená a proudily po ní davy lidí ve dne, v noci taky. Po cestě nechaly spousty odpadků, ale nic nám nenechaly. Na Viktorku chodí návštěvy. Dnes si jí byli prohlídnout a vyfotit celníci. Byla to nejspíš náhodná kontrola, ovšem je zajímavé že z celého Las Palmas si vybrali zrovna naší loď. Kapitán Ruda nás v zápětí uklidnil, že to je normální, že celníci navštíví Viktorku v každé zemi hned několikrát. Je příjemné být středem zájmu.
Zítra nebo pozítří uděláme s lodí asi desetidenní výlet na sousední ostrov Fuerteventura. Těším se moc. Je to přírodní rezervace a bude tam určitě krásná příroda. Dneska jsme proto doplnili zásoby pitné vody. Na celých Kanárech je nedostatek vody a na Fuerteventuře to platí dvojnásob. Lidé zde vodu odsolují, chytají déšť a v zimě hloubí jámy, do kterých dávají sníh, když ho náhodou troška v horách napadne. Posílám kanál, kočku a sebe v horách.
25.8. 2010
Sedím v Sagresi ve městě a píšu snad již poslední příspěvek (letos) z Portugalska. Jsou totiž naložené zásoby i voda je doplněná v nádržích, posádka také je, a proto se čeká už pouze na správný vítr. Dnes je skoro bezvětří, a tak se čas odplutí přesunul na zítřejší ráno. Odplujem do Las Palmas na Kanárských ostrovech a cesta bude trvat kolem deseti dní. Těším se- pojedem na jih a to znamená, že voda i podnebí bude teplejší. Tři až čtyři dny před Kanárama je pásmo nestálého větru (bezvětří), a tak o koupání nouze nebude.
Stihl jsem s Johanou výlet na zdejší mys svatého Vincence. Bylo horko a výlet byl tudíž, pro námořníky sužované tvrdou dřinou na měsíc kotvící Viktorii, poněkud náročný. Přespali jsme však na pláži a to bylo bezva. Dneska ráno jsme v přístavu nabírali vodu do kanistrů- byl to trochu zmatek. Využil jsem příležitosti a odsolil jsem si košili- už se těším až si jí při nějaké slavnostní příležitosti vezmu na sebe.
até breve
