Rubrika 'Články'
Ahoj!
Opět se hlásím. Z Prahy. Právě chci napsat něco, ale pořádně nevím za který konec to vzít. Mám velké plány. Jeden z nich je postavit malou loď a o prázdninách s ní plout z Chorvatska do Řecka a tam další dva měsíce plout po ostrůvcích.
Jeden Švýcar, který s námi měsíc plul z Kanárů na Kapverdy vyrábí dokumentární film a zde je odkaz na krátkou upoutávku:
-
Mějte se krásně
Vojta
15.1. 2011
Ahoj.
Viktorka doplula do Karibiku. Trochu připomínala bitevní křižník vracející se z bojiště. Přes potrhané plachty, utržené ráhno a mnoho dalších závad jsme s ní poblíž přístavu Le Marin na Martiniku najeli na korálovou mělčinu. Z ní jsme se při kulminujícím přílivu naštěstí vyprostili a opodál zakotvili mezi ostatní plachetnice. Zde jsme po pěti dnech všichni z rozličných důvodů opustili její palubu. Kromě kapitána Petra. Tak jsem se já a Tomáš ze Slovenska, také bývalý člen posádky, vydali napříč ostrovem.
Putovali jsme džunglí i po prosluněném písčitém pobřeží. Protože, jak je v pásmu deštných pralesů zvykem, nás několikrát za den stihl krátký, zato velice vydatný lijjavec, moc se nám hodil Tomášův stan. Spali jsme na různých místech, převážně však na plážích. Chodili jsme spát se stmíváním a s ranním rozbřeskem jsme vstávali, abychom za dne stihli z ostrovů vidět co nejvíce. Píši z ostrovů, jelikož v přístavu Le Marin se mi podařilo přemluvit postarší německý pár na katamaránu a ti nás přeplavili na sousední ostrovní stát Svatá Lucie. Přeplavba uplynula rychle a my jsme s katamaránem Catorion bezpečně zakotvili na severním pobřeží Svaté Lucie.
Svatá Lucie
Hned první den ráno, kdy jsme se byli nahlásit na celním úřadě a zároveň odhlásit z cruelistu lodě Catorion, nás překvapil přísný metr zdejších zákonů. Zkrátka mně a Tomášovi nechtěli dát povolení k pobytu, dokud nepřinesem doklad o zaplacení hotelu na patřičný časový úsek, který zde hodláme strávit. To samozřejmě nepřicházelo v úvahu, jak z finančních, tak z praktických důvodů. Plán byl totiž obejít celý ostrov a spát každý den na jiném místě. Ačkoliv je úředním jazykem Sv. Lucie angličtina, zdejší úředníci to nechtěli pochopit. Naštěstí do nich Tomáš tak dlouho hučel, až se jedna černoška slitovala a se smrtí v očích nám dala do pasu razítko, „2wks“ a ani o minutu dýl. Rychlostí blesku jsme se zdekovali pryč a už jsme uháněli na jih vstříc novým dobrodružstvím v nové zemi.
Zem je to malebná, nedávno zpustošená silným hurikánem Thomas, jsou zde laciné banány a grepy, všude spousty kokosů, samý mouřenín, prudké deště a silné slunce a mnoho úsměvů kolkolem. Lidé se všichni všude zdraví, tleskají si, několikrát za den se mě kdokoliv zeptá „are you enjoying your day?“ a život tu plyne líným jižanským tempem. Abych také pořád jen nechválil, tak nadměrná konzumace drog je zde na první pohled patrná, stále vám někdo vnucuje a)taxi b)apartmán c)marihuanu, neboť cizinci jsou zde hlavním zdrojem příjmů, moře napůl vylovené a nesmyslně drahé vstupy do národních parků. Ale vše se dá obejít žeano.. Po asi devíti dnech putování Svatou Lucií se naše cesty rozdělily a já se vydal zpět na ostrov Martinik, toulat se sám na vlastní pěst. Bez stanu, zato s kvalitní pláštěnkou. Co bylo dál už není podstatné.
Nevím co napsat dřív. Podrobný popis ostrovů si každý může najít na wikipedii asi tak za půl vteřiny. Na googleearth si můžete dokonce prohlédnout i přesně ta místa, kde jsem se potápěl, kde jsme s Tomášem trhali kakao a sekali kokosy, nebo kde je třeba tajná neplacená stezka do národní rezervace. Já sedím na studené ocelové lavici (zato asi dobrý design) pařížského letiště a kromě vzpomínek si vezu mačetu, pár korálů z pláže a kokos pro bráchu. Mnohem víc jsem ztratil po cestě, nebo naopak našel? To prověří teprve až čas..
Vojta
Ahoj,
píši z ostrova Martinique, je ráno a slunce příjemně pálí. 23.12. jsem spatřil pevninu a po 27 dnech na oceánu ucítil teplo karibské pláže. Byl to zvláštní pocit úlevy a radosti z pevniny, svěžího vzduchu a záplavy zelené vegetace. Přemýšlel jsem jak se asi cítili dávní mořeplavci, když poprvé spatřili zdejší břehy. Určitě se cítili podobně, jen je nevítali bílé stěžně kotvících plachetnic a nekličkovali mezi nastraženými rybářskými vršemi, ale mezi neoznačenými zrádnými mělčinami. 27 dní jsme byli obklopeni oceánem a to je dost dlouhá doba na to, aby člověk pocítil jeho sílu na vlastní kůži. Každý den zdánlivě stejná voda a stejná obloha, směr větru jako včera a jasné slunce jak před týdnem.
Člověk zrakem pevninu nepřivolá a za horizont nedohlédne. Stačí však málo a zví, že i oceán je krajina krásná s mnoha tvářemi. Vlny a hvězdy, měsíc a ryby, vítr a ptáci, barva vody a oblohy, mraky..Na Atlantiku jsme byli sami, někdy jsme i přes týden neviděli jinou loď. 2080 námořních mil je vzdálenost Le Marin na Martiniku od Mindela na Kapverdských ostrovech. Letadlem pár hodin, lodí ze 16. století pár týdnů a já nelituji jediného dne plavby.
Rybolov se nám dařil, ryby jsme pouštěli i zpět do moře, zbylé maso sušili, což slavilo velký úspěch. Jeden den nás na naší pouti doprovázely i dvě velryby, asi plejtváci. Měli jsme je doslova na dosah ruky, pouze rychlost lodi mi zabraňovala za nimi skočit a prohlédnout si je zblízka jako jiné ryby, které s námi pluly.
Martinik nás přivítal s otevřenou náručí. Další článek bude o Martiniku, Karibských ostrovech a o tom, proč už nejsem členem posádky Viktorie a snídám na Nový Rok kokos na břehu korálového útesu. Všem návštěvníkům mého blogu přeji v roce 2011 co nejvíce splněných snů.
Vojta
Zdravím,
po deseti dnech plavby jsme 30.10. zakotvili v Mindelu- nejvetším meste na ostrove Sao Vicente, ktery spolu s dalšími asi jedenécti ostrovy tvorí soustroví Zeleného Mysu (Cabo Verde). Tyto ostrovy jsou naší poslední zastávkou pred asi mesicní preplavbou Atlantského oceánu. Další zastávkou bude nekterý z karibských ostrovù, asi Martinique. Naše posádka nyní cítá pouze 4 námorníky. Ostatní opustili z rozlicných dùvodù Viktorku i Kapverdské ostrovy a vydali se dál svojí cestou. Trochu jsme s tím nepocítali a tudíž nás na ten Atlantik moc nezbylo, ale treba se ješte nekdo pridá a když ne, tak poplujem dál v této sestave.
Vcera jsem mel narozeniny. Dostal jsem nový foták od rodicù a nejaký místní rum od ostatních. Taky nový kartácek na zuby od Petra. I pres moje protesty, že jsem si k mému starému vypestoval citovou vazbu a že mu minulý mesíc prestaly padat štetiny, ho Petr nemilosrdne vyhodil z okna. Narozeninový den byl zdánlive jako každý jiný- 35°ve stínu, hodina španelštiny, hodina astronavigace, pozorování chaoticky se hemžících cernochù na brehu i ve vode, vyšetrovaní zmizelé houbicky na nádobí atd.,presto se stalo neco neocekávaného. Navecer jsem se pokoušel neúspešne chytat ryby, cehož si všiml lovící rybár a jakoby vedel, že mám narozeniny, hodil po me se slovy „just take it“ asi 60cm tunáka (asi tunáka). Krásný dárek. Nacpal jsem si do pusy povidlovou buchtu (narozeninový dort) a mrsknul jsem ho na pánev. Chutnal fantasticky. Taky jsme ulovili na nastraženou sít pod lodí malého žralocka, ale pustili jsme ho zpátky do more.
První týden na Kapverdech jsme pobyli v Mindelu, pak asi týden na opušteném ostrove Santa Luzia, kde bylo spousty ryb a nyní jsme asi týden v Tarrafalu na ostrove Sao Nicolau. Místní lidé jsou prívetiví, ale na belochy nejsou príliš zvyklí. Zkrátka tu žádní nežijí, jsou tu pouze pripluvší bílí jachtari.
Dny jsou bohaté na zážitky, a proto tento príspevek obohatím spíše více obrázky než slovy. Nevím, kdy se ozvu znova, a proto kdyby treba foukal na atlantiku slabý vítr, preji všem bohatého Ježíška a štastný Nový rok z šestnáct a pùlté rovnobezky severní šírky.
Vojta
Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek. Už je to nějaký ten pétek, co jsem nezaktualizoval tento web. Po nátlaku široké veřejnosti (rodiče) se tedy opět hlásím. Příspěvek píši z palubního počítače vyhrazeného pouze k navigačním účelům, doufam tedy, že mě nečeká pět ran devítiocasou kočkou, či protažení pod zarostlým kýlem. Je vedro,takže od připlutí na Kanáry se toho moc nového nestalo.
Ve zkratce: po připlutí na Grand Canarii jsme pobyli zhruba týden v Las Palmas, odtud jsme jeli na týdenní výlet na vedlejší ostrov Fuerte Ventura, z kterého jsme připluli zpět na Gran Canarii do městečka Argineguin na jihu ostrova. Zde nás opustili (odjeli do Čech) kapitán Ruda Krautschneider a plavčík Johanka P.(chce zůstat v anonymitě). Pod mým velením jsme po asi deseti dnech opustili Argineguin a přesunuli se do asi 10 námořních mil vzdáleného Moganu. Zde jsme 14 dní čekali na Petra a dalších sedm dní tu čekáme na Rudu, který má dnes přijet. Přijeli jsme sem tři, ale už je nás sedm a večer mají přijít další dva. Připojil se k nám Švýcar Chris, Španěl Pepe, Čech Chcípák (přezdívka) a vrátil se Petr, který nás opustil v Portugalsku.
Jednoho rána jsme já a Pepa podnikli výpravu ke skalám na loďce. Zde nás zastihla nezvykle velké vlna, loďku převrhla a mě utopila kameru. Stihli jsme zachránit hlavně sebe a to bylo v daný okamžik nejdůležitější. Lovíme hlavonoźce a zdejší český usedlík nám zpřístupnil svojí finku (ovocný sad), kde jsme si natrhali bedny avokád, mang, banánů, pomerančů, granátových jablek a citrónů. Vládne tu jiné ovzduší nežli v Čechách. Mogan je vesnice, po které se potulují vesničani bez konkretnějších cílů. Většinou moc nepracují, kouŕí hašiš z Maroka a nemají do čeho píchnout, zato moc rádi všemožně radí, a tak jsem se od jednoho zde žijícího Čecha nechal ukecat a přirazili jsme s Viktorkou k molu v rybářské části přístavu. Viktorka byla hned plná návštěv, což nám velice lichotilo. Vše bylo fajn, dokud jakási tajná „rada starších“ nerozhodla, že si máme sbalit saky paky a neprodleně vypadnout. S t´m jsem jako kapitán nepočítal (alibisticky jsem se chtěl vzdát zodpovědnosti vymanévrovat s viktorkou pozadu z mariny a nechat to na budoucího kapitána-jako na uvítanou) a musel jsem sám s Tomášem (Pepa byl zrovna v čudu) vyjet z pŕístavu. Byly to asi nejstresovější chvíle, které jsem zažil, ale s notnou dávkou štěstí se nám podařilo vyhnout se i protijedoucí feře a za Moganem v bezpečí Viktorii zakotvit.
Jsem plný rozličných zážitků, ale zdejšího klima už jsme se nabažili dost a chtěli bychom co nejdříve vyplout. Loď je od toho, aby plula a ne aby obrůstala řasama a mušlema v jedné zátoce. Příští stanice Cabo Verde (ostrovy Zeleného Mysu).
Vojta