Archív pro Říjen, 2010
Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek. Už je to nějaký ten pétek, co jsem nezaktualizoval tento web. Po nátlaku široké veřejnosti (rodiče) se tedy opět hlásím. Příspěvek píši z palubního počítače vyhrazeného pouze k navigačním účelům, doufam tedy, že mě nečeká pět ran devítiocasou kočkou, či protažení pod zarostlým kýlem. Je vedro,takže od připlutí na Kanáry se toho moc nového nestalo.
Ve zkratce: po připlutí na Grand Canarii jsme pobyli zhruba týden v Las Palmas, odtud jsme jeli na týdenní výlet na vedlejší ostrov Fuerte Ventura, z kterého jsme připluli zpět na Gran Canarii do městečka Argineguin na jihu ostrova. Zde nás opustili (odjeli do Čech) kapitán Ruda Krautschneider a plavčík Johanka P.(chce zůstat v anonymitě). Pod mým velením jsme po asi deseti dnech opustili Argineguin a přesunuli se do asi 10 námořních mil vzdáleného Moganu. Zde jsme 14 dní čekali na Petra a dalších sedm dní tu čekáme na Rudu, který má dnes přijet. Přijeli jsme sem tři, ale už je nás sedm a večer mají přijít další dva. Připojil se k nám Švýcar Chris, Španěl Pepe, Čech Chcípák (přezdívka) a vrátil se Petr, který nás opustil v Portugalsku.
Jednoho rána jsme já a Pepa podnikli výpravu ke skalám na loďce. Zde nás zastihla nezvykle velké vlna, loďku převrhla a mě utopila kameru. Stihli jsme zachránit hlavně sebe a to bylo v daný okamžik nejdůležitější. Lovíme hlavonoźce a zdejší český usedlík nám zpřístupnil svojí finku (ovocný sad), kde jsme si natrhali bedny avokád, mang, banánů, pomerančů, granátových jablek a citrónů. Vládne tu jiné ovzduší nežli v Čechách. Mogan je vesnice, po které se potulují vesničani bez konkretnějších cílů. Většinou moc nepracují, kouŕí hašiš z Maroka a nemají do čeho píchnout, zato moc rádi všemožně radí, a tak jsem se od jednoho zde žijícího Čecha nechal ukecat a přirazili jsme s Viktorkou k molu v rybářské části přístavu. Viktorka byla hned plná návštěv, což nám velice lichotilo. Vše bylo fajn, dokud jakási tajná „rada starších“ nerozhodla, že si máme sbalit saky paky a neprodleně vypadnout. S t´m jsem jako kapitán nepočítal (alibisticky jsem se chtěl vzdát zodpovědnosti vymanévrovat s viktorkou pozadu z mariny a nechat to na budoucího kapitána-jako na uvítanou) a musel jsem sám s Tomášem (Pepa byl zrovna v čudu) vyjet z pŕístavu. Byly to asi nejstresovější chvíle, které jsem zažil, ale s notnou dávkou štěstí se nám podařilo vyhnout se i protijedoucí feře a za Moganem v bezpečí Viktorii zakotvit.
Jsem plný rozličných zážitků, ale zdejšího klima už jsme se nabažili dost a chtěli bychom co nejdříve vyplout. Loď je od toho, aby plula a ne aby obrůstala řasama a mušlema v jedné zátoce. Příští stanice Cabo Verde (ostrovy Zeleného Mysu).
Vojta
číst komentáře ( 1 )